Rok se s rokem sešel, půlka léta je pryč a já mám zase narozeniny. Vždycky říkám, že se s věkem cítím líp, ale nebudu lhát…30, mohla bys chvíli zůstat ❤ Budu si tě vychutnávat stejně jako roky předtím a užiju si tě naplno nejlíp jak to umím. Děkuju, živote.
1. Narodila jsem se 27.7. , po 17 hodině, před 30 lety, v Brně
Vyrůstala jsem v domě s číslem popisným 27 a celé roky mě všude provází tato kombinace čísel. Ať už to znamenalo být 27. v abecedě ve škole, nebo 27. státnicovat. V tento den jsem taky potkala svého manžela. Nejdřív jsem se nad tím usmívala, jaká je to náhoda, teď už mě to nepřekvapuje, prostě ke mně patří.
2. Jako malá jsem chtěla být muzikálová herečka
V létě jsem na dvoře vždycky pořádala představení, na které jsem pozvala všechny tetičky a strýce, co bydleli okolo. Speciálně jsem se oblékla (většinou do retro oblečení po babičce, podpatky nesměly chybět), v kazeťáku pustila Helenku Vondráčkovou, tančila do toho a zpívala 😀
3. Řídila jsem dřív traktor, než auto
Sešlápnout brzdu na Zetoru na konci pole a vyřadit byla s holčičkovskou “silou” výzva. Párkrát jsem pole přejela a volala na dědu, který v tu chvíli nahazoval balíky se slámou na vlečku: ,, Dědoo, to pořád jedeee…”. Na druhou stranu jsem mu moc vděčná, že mě učil brzo a já se pak nebála sednout do žádného stroje.
4. Mám o dva roky mladšího bráchu
Vzhledově si nejsme vůbec podobní, ale když jsme spolu, jednoznačně poznáte, že jsme brácha a ségra. Přijdou nám vtipné věci, které ostatním vtipné nepřijdou nebo je nechápou. Často se smějeme až k slzám, že se nám zvedají i ramena a to v tu nejméně vhodnou chvíli. Cítím, že je to tím jedinečným poutem, které je mezi sourozenci. Vyrostli jsme spolu, zažívali stejné chvíle a podobné pocity, na srandu nás vždycky užilo.
5. Miluju zvířata, ale doma žádné nemám
U babičky mám dvě kočky. Přezdívám je pandičky, protože jsou obě černobílé. Jmenují se Jerry a Sofie. Ta starší měla v červnu 19 let. Narodila se v den, když jsem si na generálce před atletickýma závodama vyvrtla kotník. Rozveselila mě po zmařených nadějných závodech a byla se mnou celé léto, které jsem trávila na židli s nohou v dlaze. Ráda bych si v budoucnu pořídila vlastní, ale protože jsem často na cestách a doma málo, tak to zatím odkládám.
6. Moje nejoblíbenější jídlo je rajská s plněnými paprikami
Od mámy. Z čerstvých rajčat San Marzano ze zahrady a paprik ze skleníku. Mám toto jídlo spojené s létem, pohodou na terase a zahradou plnou čerstvého ovoce a zeleniny. Tak to mám nejradši.
7. S Ríšou jsme spolu 7 let
Poprvé jsme se potkali v únoru 2012 a provykládali spolu celé dny. Do té doby jsem nepoznala nikoho, s kým bych si tak rozuměla. S kým bych hned věděla, co chce říct, aniž by promluvil. Za tři roky jsme spolu začali chodit a vzali se v roce 2018.
8. Pracuji jako produktová manažerka v bioanalytice a podnikám
Začít pracovat na sebe mi pomohlo vyrůst snad o pět let a bylo to rozhodnutí, které mě posunulo nejdál po profesní i osobní stránce. Měla jsem takové obavy, ale taky spoustu odvahy. Aktuálně se věnuji obchodu v klinické diagnostice, mám bylinkovou poradnu a fotím.
9. Nemám žádné tetování ani piercing
Ve čtrnácti jsem si nechala propíchnout pupík. Byla to taková revolta. Vydržela jsem to asi dva roky a pak si piercing vydělala. Měla jsem pocit, že tam nemá být. Nesnesu ve svém těle nic nepřirozeného a mám problém i s náušnicemi.
10. Nejraději se dívám na seriál How I met your mother
Můžu ho vidět po sté, ale stejně se pořád směju až se za břicho popadám. Moje oblíbená epizoda je Robin Sparkles.
11. Říkám, co si myslím
Když jsem byla malá, říkali mi rádio. Naučila jsem se brzy chodit a mluvit a všem jsem chodila vykládat. Svoje myšlenky hned snadno formuluji do ústního projevu a občas neodhadnu situaci a řeknu něco upřímně nevhodného. Nemyslím to špatně a nechci nikoho ranit, ale sem tam to někoho urazí.
13. Chodím pozdě
To je jednoznačně můj největší nešvar. Dodržet přesně předem domluvený čas je pro mě velká výzva. Pak jsem za to na sebe naštvaná. Pomohlo mi si toho na sebe nenakládat tolik a zlepšilo se to.
14. Moje znamení je Lev
Zrovna na mě to sedí v dobrém i špatném. Byla jsem kdysi poučena, že nezáleží pouze na slunečním znamení, ale charakter osobnosti zdůrazňuje i ascendent. Ten mám ve Střelci a to taky odpovídá (v charakteristice je napsáno: činorodá a veselá idealistka :D)
Zajímavé je, že protikladné znamení Střelce je Blíženec – dle astrologie pro mě ideální znamení. Pravdou je, že blíženců je kolem mě spousta, včetně mého manžela. Fascinuje mě, když astrologii někdo opravdu rozumí a umí z ní číst.
15. Moje nejoblíbenější místnost v domě je kuchyň
Kuchyň je pro mě srdcem domova a rodiny. Vznikají tam pokrmy, které vyživují tělo i mysl. Je to místo, které vytváří úžasný prostor ke kreativitě a procvičování jemné motoriky. Manuální činnost mě uklidňuje a v kuchyni ji dělám nejraději. Mám ráda, když můžu tvořit, chystat skvělá jídla z kvalitních surovin a hezky je naservírovat na talíř. Když se pak ještě všichni sejdeme u jednoho stolu, jsem nejšťastnější.
16. Nezvládám se dívat na horory a akční filmy
Při posledním dílu Jamese Bonda s Danielem Craigem, Není čas zemřít, jsem měla v kině neustále dlaně na očích. Týden po shlédnutí jsem ve snech střílela, potápěla ponorky a dostávala se ze spárů zloduchů. Mám velkou představivost a tyhle filmy mi nedělají vůbec dobře.
17. Jednou bych chtěla domek blízko moře
Nebo byt. Abychom se mohli ráno před snídaní projít sami po pláži, večer jíst na terase a přitom pozorovat západ slunce a vlny. Ještě nemáme vysněnou lokalitu, ale rádi bychom, aby byl v Evropě.
18. Jsem introvertní extrovert
Nejradši jsem obklopená lidmi, ale potřebuji čas jen pro sebe. Jsem ráda sama s knížkou, upravuji fotky, píšu na blog, nebo se jdu projít.
19. Lítala jsem na větroni
Ve čtrnácti jsem se přihlásila do místního aeroklubu a začala se učit lítat. Na letiště jsem chodila o víkendech. V sobotu se lítalo a v neděli jsme si přivydělávali jako pořadatelé na burze, která se tam pravidelně konala. Mám na toto období pěkné vzpomínky. Pohled z ptačí perspektivy je jeden z nejhezčích na světě a pokaždé, když vyletím nad mraky, tak jsem dojatá.
20. Nejčastěji nosím bílou barvu
Je zároveň mou nejoblíbenější barvou a bílé kousky tvoří víc jak polovinu mého šatníku. Když jsem pracovala v laboratoři, měla jsem ji na sobě většinu dne a stejně mě nepřestala bavit. Je čistá, elegantní a snadno kombinovatelná
21. Miluju cestování
Mám ráda citát: ,,Cestování je investice, která tě vždycky udělá bohatším”. Poznávat nová místa, kulturu, lidi, zvyky, pokrmy je pro mě totiž nejvíc obohacující. Chtěla bych určitě víc cestovat a vyhrazovat si na to víc času a peněz. O cestování mě baví psát i číst, nejlépe v kombinaci s fotkami nebo videem.
22. Jsem staromilec
Obdivuju památky, staré secesní budovy, prvorepublikové byty s vysokými stropy. Vážím si lidí, kteří s jemností v rukou a úctou k autorovi opravují tyto skvosty, zachovávají je pro další generace a dávají starému novou tvář.
23. Ve škole jsem trpěla
Chodit si každý den sednout na zadek od 8:00 do 16:00 do jedné místnosti a poslouchat věci, které mě vůbec nezajímaly, bylo těžké. Byla jsem stále hlavou venku. Školu jsem začala mít ráda až na vysoké, kde jsem si vybrala obor, který mě bavil a věděla jsem, že to co se učím, můžu použít v praxi a načítání teorie mi začalo konečně dávat smysl.
24. Rozeznám v jídle chutě a koření
Stačí mi ochutnat jídlo a jsem schopna ho bez receptu napodobit.
25. Naočkovala jsem lišky z celého Jihomoravského kraje
V rámci chození do aeroklubu jsem se dostala k brigádě, kde jsem měla za úkol vyhazovat vakcíny z letadla a plošně očkovat lišky proti vzteklině. Ve vzduchu jsem byla ráda a bylo to navíc dobře placené. Vakcíny měly tvar větší padesátikoruny. Uprostřed byla účinná látka ve speciálním obalu, který byl ještě potažen speciální slisovanou močkou. Do letadla se nakládaly v mraženém stavu a jak se během letu postupně začaly ohřívat, hrozně smrděly. V tu dobu jsem se k nikomu nemohla ani na metr přiblížit, protože jsem byla cítit, jak kdybych spadla do rybníku plného chcíplých ryb a výkalů.
26. Pořád něco dokumentuji
Dovolenou, jídlo, výlety, oslavu, večeře, společenské události. Když mám v kapse telefon, mám často nutkání ho vytáhnout a mačkat tlačítko. Fotit věci, které mě zaujmou a pak o nich vyprávět nebo napsat. Často lidi kolem mě nadávají, nebo se nechtějí fotit, ale pak jsou vděční, že mají fotky a památku. Díky tomu jsem vytvořila několik fotoknih a alb, které ráda dávám pod stromeček. Je to dárek, který vždycky udělá největší radost.
Několikrát jsem na toto téma vedla i filozofické hovory o užívání přítomného okamžiku a dívání se na svět očima i bez foto hledáčku. Aktuálně už v osobním čase nefotím tak často jako dřív, pokud o to nejsem požádana. Když jsme v nějaké restauraci po několikáté, raději si užiju jídlo a přítomnost ostatních, než abych si udělala fotku skvěle naservírovaného sushi, které už jsem si tam stejně desetkrát vyfotila.
27. Hodně spím a jsem noční pták
Když mám prostor, spím klidně 10 hodin. Spánek potřebuji ze všech základních potřeb úplně nejvíc a když ho nemám, není se mnou řeč.
Ríša se mě vždycky ptá: ,,Jsi unavená?”
Já: ,,No, proč?”
Ríša: ,,Je nějaký ticho…” 😀
Stejně raději ponocuju, než abych vstávala brzo, ale miluju rána. Když vstanu a svět ještě spí, uvařím si čaj a snídani. Dlouho, v klidu jím a užívám si to. Taky mě baví vstávat na východ slunce.
28. Mám hudební sluch a přepínám rychle z jednoho nářečí do druhého
Hodně rychle chytám slova z různých nářečí a při konverzaci s člověkem, který jim mluví automaticky přepínám a mluvím tak taky.
29. Rodina a zdraví je pro mně nejdůležitější na světě
Je to to největší štěstí, co mám. Život je tak vzácnej, děkuju za všechny chvilky, které s nimi můžu trávit.
30. Na své rozmanité koníčky bych potřebovala aspoň tři životy
Jako malá jsem neměla klasické holčičkovské zájmy. S panenkama jsem si moc nehrála. Zajímala mě příroda a jak to funguje v těle. Nejradši jsem kramařila ve skříni, zkoušela si šaty, boty a vyráběla modely. Lepila si letadla na zeď.
Bavilo mě být venku, v pohybu. Naši hodně dbali na to, abychom s bráchou zvládali všechno a zabavili se ve všech ročních obdobích. Tak začala moje láska ke sportu.
Běžky, lyže, později snowboard, v zimě brusle, v létě brusle, kolo, plavání, chození po horách. Všechno mi zůstalo.
Během školních let jsem si vyzkoušela gymnastiku, tenis, basket a florbal. V tělocviku jsem milovala softball. Nedělala jsem nic profesionálně. Rodiče jako mladí závodně sportovali, ale nikdy mě do toho netlačili. Vždycky jsem sport vnímala jako velkou zábavu.
Teď si občas zahraju golf. Sice mi nejde tak, jak bych chtěla, ale když se mi podaří dát granát, mám neskutečnou radost!
Mám ráda jízdu na silničce, občas se jdu proletět na Bianchi.
Taky mě láká jít studovat kulinářskou školu. V kuchyni jsem jako ryba ve vodě a je jedno jestli zrovna vařím koprovku, nebo peču dort. Vždycky přemýšlím nad spojením chutí, jak to udělat jinak, ale zachovat všechny důležité ingredience.
Ve většině věcí jsem samouk, když mě něco chytne, jsem schopna se do toho úplně ponořit.
